Wüme wüc

5 mýtů o zbraních, kterým všichni věří (díky filmům)

2010-07-16T23:15:00.005+02:00

Dokonce ani v Americe plné zbraní, málokdo tráví den co den střelbou. Takže většina Američanů toho ví o zbraních velmi málo. Hollywoodští scénáristé si to uvědomili již dávno, a protože jsou pisálci, omlouvají tím, že nikdy neověřili to, co píšou ve skutečném životě.

#5. Tlumiče změní výstřel na pšouknutí komára

Kde jste to mohli vidět:
S nasazením života, Smrtonosná past 2, Tahle země není pro starý, Odstřelovač, téměř každý film s Jamesem Bondem

Mýtus:
Pečlivý špion a zabiják ví, že když jdete odkrouhnout záporáka do jeho kanceláře nebo knihovny, je třeba použít tlumič. Ten změní hrozivé "Prásk!" na nenápadné "Plop". Mrňavé pistole nejsou jediné, co můžete tlumit. Obrovské šílené brokovnice je také možno vybavit speciálním tlumičem, který je udělá neslyšnými pro vaše sousedy v tichém předměstí. Také, zatímco tlumiče vypadají úhledně, draze a přepychově, Hollywood tvrdí, že jakákoli dlouhá, dutá roura stačí. Vemte dvoulitrovku, nacpěte jí ponožkami a můžete být tak nebezpeční jako Mark Wahlberg v Odstřelovači.

Problém
Vybuchující střelný prach je hlučný. Hodně hlučný. Asi tolik jako tryskový motor. Malá kovová trubka s tím mnoho nenadělá. Tlumené výstřely zní asi takhle:

Pokud jste neviděli video tak vězte, že to pořád zní jako obyčejná pistole. Neudělá to tiché "puf", které si spletete s kotětem, které přistálo na polštář.

Netlumený výstřel dosahuje přibližně 140 až 160 decibelů, to je intenzita, která může vést k trvalému poškození sluchu. Tlumič sníží intenzitu výstřelu asi na 120 až 130 decibelů, to je jako hluk sbíječky. Pořád dost nahlas aby vám to způsobilo bolest, pokud stojíte dost blízko. Tlumiče dělají jenom to, že velké zbraně zní jako malé. Pokud jste James Bond plížící se nepřátelskou základnou se zbraní vybavenou tlumičem, tak v podstatě doufáte, že si stráže budou myslet, že vaše zbraň je moc malá a slabá na to, aby někomu ublížila, a nechají vás jít.

Takže proč vlastně tlumiče existují? No, když jste někde venku, v hlučném prostředí, mohou docela pomoct. Hlavním přínosem je, že znesnadňují určení směru, odkud rána přišla a z jaké dálky.

#4. Samopaly jsou magické rozsévače smrti

Kde jste to mohli vidět:
Hvězdná pěchota, Mumie, Max Payne, Commando, každý film Johna Woo, Scarface

Mýtus:
Je to starý vtip, jde o to, že nikdy nikomu ve filmu nedojdou náboje (pokud to ovšem není záměr, předcházející dějový zvrat). Hollywood obvykle ukazuje jisté omezení v případě revolverů, obvykle šestiranný kolt nevystřelí více než 10-11 krát, ale čert to vem, když jde o automatické zbraně jsou jak utržení ze řetězu. Je to tak vážné, že většina z nás má absolutně zmatenou představu o tom jak tyto zbraně fungují. Ukazují nám, jak zbraň vystřelí stokrát víc kulek, než vůbec snese. Protože vlastní kulky nejsou vidět, Hollywood to bere jako výzvu a vkládá do každé zbraně magickou továrnu na kulky.

Problém
Pokud jste někdy viděli reportáž o Američanech na Blízkém východě nebo hráli Modern Warfare, nejspíše jste viděli tuhle zbraň:

Jedná se o karabinu M4. Do zásobníku se vejde 30 kulek. To znamená, že za 4 vteřiny jste bez munice. A co takhle zbraň všech padouchů - AK-47. 4 vteřiny a konec. Je to proto, že automatické zbraně jsou pekelně rychlé, kolem 700 střel za minutu. Háček je v tom, že nemáte v zásobníku 700 kulek, pouze 30. Tak si to spočítejte.

Ve skutečnosti sebou běžný pěšák nese pouze 210 nábojů, to znamená, že bitva vedená v automatickém režimu by skončila během minuty, včetně výměny zásobníků. Naštěstí se v automatickém režimu střílí tak vzácně, že většina armádních zbraní tento režim nemá. "Ale počkat!" řeknete, "Viděl jsem přenos z války ve Vietnamu a Iráku a všude jinde a kulometná střelba byla v pozadí slyšet nepřetržitě. Někdo je používal, sakra!"

To je pravda, akorát že oni nestříleli na lidi. Plně automatický režim se ve skutečnosti používá pouze pro přibití nepřátel k zemi, zatímco spolubojovníci se bezpečně přesunou na nové pozice. Na každého povstalce zabitého v Iráku a Afgánistánu bylo vystřeleno asi 250 000 střel, aniž by někoho zasáhly. To dělá přibližně 3 tuny munice na jednoho zabitého. Představte si Arnieho jak se s tím tahá.

#3. Neprůstřelné vesty zastaví cokoliv

Nějakým záhadným se celý váš dokonale připravený plán zhroutil a najednou vám jde po krku banda Libyjců v otřískané dodávce. Hodlají vás rozšmelcovat svými AK-47, ale vy máte eso v rukávu: neprůstřelnou vestu.

Ve filmech promění neprůstřelná vesta (vyrobená z Kevlaru) většinu zbraní v Airsoftová prdítka na steroidech. Dávka z AK-47 by proměnila většinu lidí v sekanou vhodnou do Globusu, ale přidejte plát Kevlaru a bude to stejné, jako by jste měli na těle kouzelnou ochranou bublinu jak jí umí jen Gandalf.

Problém
Ve skutečném světě by vesta, která zachránila doktora Browna před teroristy, posloužila jako balící materiál pro patologa. A navzdory 25 letům výzkumu, stále neexistuje vesta, která by doktora zachránila.

Taková vesta, která jde ukrýt pod oblečení, poskytuje ochranu před většinou pistolí. Ale proti útočné pušce, jakou použili teroristé? To by byla jen o málo účinnější než kartonové brnění na maškarním. Vojáci mají trochu jiné vesty na ochranu před tímto nebezpečím. Jsou mnohem těžší a tužší. Ale i tak jsou účinné pouze na vzdálenost větší než 14 metrů. Když policisté mají vesty (45% z nich jí nenosí) neláká je možnost nosit plnou vojenskou výstroj. Nejspíš proto, že váží 15 kg a stojí tisíce dolarů. Méně než 1% ozbrojených zločinů zahrnuje vojenské pušky, takže to je docela výhodný obchod.

#2. Zbytečné cvakání kohoutkem

Kde jste to mohli vidět:
Pokrevní bratři, Smrtonosná zbraň, Gauneři

Mýtus:
Filmy využívají cvaknutí zbraně jako "vykřičník". Když Drsňák McZlýPolda vyslýchá posledního přeživšího gangstera, můžete se vsadit, že v jednu chvíli cvakne kohoutem zbraně, aby ten bídný červ věděl, že to myslí vážně.
Cvaknutí závěru je tak zlověstný, že ho bratři MacManovi využili k ukončení motlitby ve filmu Pokrevní bratři:

Problém
To cvaknutí je zvuk, kdy je závěr natahován do zadní polohy a podle filmů to znamená: "Víš, chlape, teď je ta zbraň připravená střílet." Ovšem tohle to neznamená. Neznamená to nic. Zbraň je připravená už, tak jak je.

Pro příklad zbraně našich skvělých irských zabijáků, které jste viděli výše (Beretta 92F - stejnou měl i John McLane), je vyrobená tak, že spoušť sama natáhne závěr, aby ušetřila krok navíc a dvě vteřiny, během kterých vás někdo může zasáhnout. Pro natahování závěru před střelbou se musíme vrátit na Divoký Západ. Tenkrát bylo nutné natáhnout závěr po každém výstřelu (to se stalo zbytečným asi před 150 lety, jop, ve střelných zbraních je Hollywood ještě víc pozadu než s počítači).

Mimochodem, když vystřelíte takovouto zbraní, jako měli Irové výše, je udělaná tak aby závěr zůstal v zadní poloze (to proto, aby bylo snazší stisknout spoušť). Upozorňujeme na to, protože bratři záměrně přenatáhli závěr, jenom proto, aby mohli udělat ten zvuk.

A to není všechno. Když ve filmu někdo používá zbraň, která nemá viditelný závěr ke cvakání (např. brokovnice nebo samopal) nahrazuje cvakání závěru, pumpováním brokovnice nebo natažením závěru pušky. Je to jediný způsob jak dosáhnout toho úžasného cvaknutí. Problém je v tom, u těchto zbraní to slouží pouze k vyhození prázdné nábojnice z komory a zasunutí nové - což se stalo při posledním výstřelu. Takže každé skvělé "cvak" bude doprovázeno o něco méně skvělým zvukem úplně nové nábojnice padající na zem.

#1. Kulky všechno odpálí

Kde jste to mohli vidět:
Čelisti, Casino Royale, Matrix Reloaded

Mýtus:
Ve filmech kulky a cokoliv trochu hořlavého mají vztah jako hmota a antihmota. V okamžiku kdy se žhavé olovo dotkne nádrže s palivem, všechno pohltí zuřivé plameny. To se úžasně hodí ve chvíli kdy Morpheus potřebuje osmahnout podivný albínský dvojčata s dredama enbo Buick plný syrové slaniny. Propan, vodík a kyslík fungují všechny stejně. Jakmile jsou natlakovány v kovovém válci, můžete si být jisti, že zásah bude mít za následek explozi dost velkou na to aby dostala hrdinu z jakéhokoli svrabu, do kterého ho scénárista uvrhne. Střelte do kyslíkové lahve ve žraločí tlamě a on vybuchne jako by strávil víkend přežvykováním dynamitu.

Problém
Výrobci automobilů a tlakových nádob opravdu nemají v lásce soudy. Kdyby jejich výrobky bylo možné proměnit v ohnivou kouli velikosti městského bloku jenom náhodným nárazem nebo malou trhlinou, každá dopravní nehoda by vypadal jak Drážďany v '45 a každá hromadná srážka by vypadala jak film Michaelea Baye.

Bořiči mýtů slavně pokořili mýtus o vybuchující nádrži auta a tunu dalších mýtů ve dvou epizodách. Jak se ukázalo tak musíte v podstatě přemluvit auto, aby vybuchlo. Když nádrž proděravíte, zvenku rozděláte oheň a odpaříte palivo v ní do takové míry, že se nádrž začne tlakem nafukovat, pak možná získáte výbuch. Za předpokladu, že použijete speciální trasovací kulky.

To co je tak nelogické na Hollywoodském "kulka z pistole odpálí auto", je to, že neudělá díru do ničeho jiného. Tady vidíte Johna Cusacka jak schovává za regálem s chipsy ve večerce, bezpečný před tucty kulek které do něj naráží:

A když se klaďas schová za dveře auta? Se stejným výsledkem by se mohl schovávat ve Frot Knox. Ironií je, že ačkoli jsou kulky slabé na to, aby udělaly díru do nádrže, dveřmi projedou jako nůž máslem.

4 historické symboly, které znamenají přesný opak, než jste si mysleli

2010-07-09T10:41:00.002+02:00

Když chcete motivovat lidi, nespoléháte se na logiku nebo rozum. Ne, to co potřebujete je symbol. Slogan, vlajka, tvář hrdiny, kterou si můžete dát na tričko.
Takže co dělat, když skutečný svět nenabízí nic, za čím by se lidi hnali? Prostě si to vymyslete.

#4. Guy Fawkes
Nepochopili to: anarchisté, 4Chan

Navzdory snaze anarchistů udržet se pohromadě dostatečně dlouho na to aby dokázali nějak smysluplně vystoupit proti svým ideologickým nepřátelům (demokracie, kapitalismus, komunismus a moderování Internetových fór), mají několik významných znaků a symbolů společných. Jeden z předních symbolů neanglický revolucionář ze 17. Století, Guy Fawkes, který se proslavil svým pokusem vyhodit do povětří Parlament s cílem destabilizovat Britskou vládu.

Nejlépe nerozpoznatelné v porovnání s populární kulturní katastrofou V jako Vendeta, ve které se jeden týpek obléká jako Fawkes a svrhává ďábelskou antiutopistickou teokracii. V nedávné době se Fawkes také stal symbolem odporu „internetových teenagerů“ proti scientologii.

Zatímco anarchisté měli pravdu v tom, že Fawkes byl jediný kdo, kdy vstoupil do Parlamentu s upřímnými úmysly, zapomněli, jaké ty úmysly byly. Fawkes se nesnažil svrhnout ďábelskou teokracii, on se pokoušel jí nastolit. Fawkes bojoval za Španělsko a katolickou církev. Jeho cílem bylo ukončit mírně rovnostářskou Protestantskou revoluci v Anglii znovunastolením katolické dominance. Kdyby jeho útok uspěl, Británie by mnohem méně vypadala jako anarchistická komunita a byla by spíše fašistickým policejním státem, před kterým varoval Alan Moore.

#3. Obrácený kříž
Nepochopili to: satanisté, metalové skupiny

Moderní satanismus je něco mezi rádoby náboženstvím a nedospělou fraškou, podobně jako církev Létajícího Špagetového Monstra, ovšem s mnohem větším množstvím řetězů, barvy na vlasy a sebepoškozování. Obecně zamýšleno jako obrovský prostředník křesťanství, satanisté se úmyslně zdobí symboly, o kterých si myslí, že budou inspirovat různé lidi, aby jim ukázali záda.

Jeden z nejznámějších satanistických symbolů je obrácený kříž, důvody jsou dostatečně zřejmé. S výjimkou pentagramu s kozí hlavou uvnitř, je obrácený kříž nejznámější symbol značící vzdor vůči křesťanství. A je určitě nejjednodušší k vytetování na tvář.
Kdyby tihle satanisté dávali pozor v nedělní škole, nejspíše by věděli, že obrácený kříž je ve skutečnosti osobní značkou svatého Petra, prvního papeže a jednou z nejuctívanějších postav katolických tradic. Když byl svatý Petr mučen křižováním, požadoval, aby ho ukřižovali hlavou dolů, protože se necítil hoden zemřít stejně jako Ježíš. Ve výsledku mnoho zapřisáhlých křesťanů považuje za přijatelnější pověsit si kolem krku obrácený kříž, spíše než ten normální.

Tím, že satanisté nosí obrácený kříž tak vlastně bezděčně prokazují pokoru před Kristem. To dává asi takový smysl jako neonacisté, kteří sympatizují s Židy odmítáním vepřového.

#2. Che Guevara
Nepochopili to: „Levičáci“ a socialisté

Vyrazte do jakéhokoliv kampusu vysoké školy a mezi studenty narazíte na spoustu triček s Che Guevarou, obzvlášť na katedře sociálních studií. Zeptáte-li se na Che Guevaru, dozvíte se, že to byl hrdina boje proti imperialismu. Když se však zeptáte na období jeho působení v Kongu, nejspíš dosáhnete akorát udiveného pohledu.

Zatímco Motocyklové deníky a jiné popkulturní reprezentace pokrývají počátky jeho života a Kubánskou revoluci, nebylo tak před rokem 2001, kdy Kuba konečně uvolnila k publikaci Africký sen, Che Guevarův deník o jeho nevydařeném pokusu vyvézt Kubánský styl revoluce ven z Latinské Ameriky. Che Guevarovo Konžské dobrodružství, které sám nazval naprostou katastrofou, bylo tragickým výsledkem jeho pokusů dostat Kubu tam, kde nebyla.

Che Guevara se dostal do Konga po zavraždění tamního nezávislého vůdce, Patrice Lumumba. Chtěl využít politickou tragédii jako impulz pro zahájení revoluce lidu. Lidmi jsou myšleni „Che Guevarovi lidé“, ačkoli navzdory faktu, že zdejší revolucionáři na něj shlíželi jako na „bělocha“ a odmítali se podřídit jeho rozkazům, trval Che ve vedení tohoto projektu spolu s hrstkou svých kubánských žoldáků. Protože nevěřil, že se lidé v Kongu dokážou naučit používat zbraně, mnoho učenců by ho považovalo za příkladného rasistu.

#1. Alamo
Nepochopili to: Texasané, smolaři

Alamo bylo posledním místem vzdoru několika vlivných Američanů, jako Davida Crocketta a Jima Bowieho, proti mexickým pěšákům. Ačkoli to byla ztráta pro Texas, inspirovala revoluci, která nakonec vedla ke svobodě.

Jak tvrdí web Alama: „Lidé po celém světě vzpomínají na Alamo jako na místo hrdinského vzdoru proti nemyslitelné přesile – místo kde lidé položili obrovskou oběť na oltář svobody.“ A jaká to byla svoboda! Pro všechny kromě přibližně 5000 otroků, kteří nyní mohli být legálně prohlášeni za osobní majetek.

Lidé, kteří říkají „Vzpomeňte na Alamo!“ klidně zanedbávají fakt, že významným faktorem v Texaské revoluci byla snaha zbabělého Mexika postavit otroctví mimo zákon. A to moc dobře nešlo s americkou populací vlastnící otroky, která je potřebovala pro sběr bavlny, zatímco seděla na verandě a popíjela margaritu z půlky kokosu.
Sakra, když už chcete hrdinský symbol vzdoru proti obrovské přesile co třeba útok Johna Browna na Harpers Ferry?

John Brown byl radikální militantní abilionista, který zahájil opravdový boj za svobodu roku 1859. Spolu s 20 kumpány, včetně několika osvobozených otroků, napadl federální zbrojnici v Harpers Ferry. Doufal, že se zásobu zbraní a munice se mu podaří vést úspěšnou vzpouru. Přestože 3.5 metru vysoký a z bronzu, Brownova mise selhala a později byl popraven pro zradu, stal se tak symbolem odporu proti otroctví.

6 úžasných vedlejších účinků globálního oteplování

2010-06-15T11:43:00.000+02:00

Pokud bude vše pokračovat v současném stylu, můžeme předpokládat, že globální oteplování vyhladí lidstvo v horizontu několika následujících let. Nebo nikdy, to nikdo pořádně neví. Tak proč se zabývat těmi špatnými následky, jako třeba globální potopou či celosvětovou panikou? Existuje také světlé stránka nadcházející zkázy, na které se můžeme těšit a také spousta pozitiv které mohou katastrofické klimatické změny přinést vám (i prostředí).

#6. Oddálení mnohem horší doby ledové
Obecně vzato se lidem daří mnohem lépe ve vysokých teplotách než při nízkých. Mnohem větší počet lidí žije blízko rovníku než na mrazivých pólech. Takže je logické, že globální oteplování nebude mít tak hrozné následky jako případná doba ledová. Obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že jsme ještě neobjevili plodiny, které by rostly pod půl metru silnou vrstvou ledu.

Nová doba ledová není sci-fi. Zatím jsou známy čtyři chladná období, která způsobila mírná změna oběžné dráhy Země kolem Slunce. Tato změna se odehrává pravidelně. Globální oteplování ovšem pravidelné není. V současné době by se planeta měla ochlazovat, ovšem díky všem těm statečným duším, které se odmítly vzdát Hummerů, koktejlů připravovaných pomocí dieselových mixérů a pravidelných cest vznášedly pro poštu se to neděje. Nemusí to být tak špatné zprávy, pokud oteplování oddálí drtivé účinky příští doby ledové, jak si myslí někteří experti.

Na druhou stranu...
Samozřejmě, někteří to mohou považovat za remízu, vyměnit život v době ledové za život v rozpálené poušti, kde budeme všichni nuceni nosit obleky, které budou recyklovat moč, a do dolů na Koření budeme dojíždět na písečných červech. Jinými slovy, Země nemá žádný termostat, kterým bychom mohli upravit teplotu o pár stupňů, abychom se cítili pohodlně. To co lidstvo potřebuje, jsou tak malé změny jak jen je možné, a potom můžeme připravit situaci, kdy strávíme několik dalších století přizpůsobováním se teplejšímu světu a snižováním emisí skleníkových plynů, aby nás potom z fleku sejmula případná doba ledová.

#5. Teplejší zimy znamenají méně úmrtí
Pokusíme se to brát bezstarostně, takže asi takhle: Každou zimu, přibližně 10000 jedinců, zapomene zapnout babičce termostat a pak někdy kolem Vánoc rodinka najde pod vánočním stromkem babičkouch.

OK, tohle bylo mnohem víc šokující, než kdybychom to řekli přímo: zima zabíjí lidi. Ne jenom od umrznutí, teplejší zimy zachrání lidi od JAKÉKOLIV smrti. Studie ukázaly, že zima způsobuje veškeré druhy úmrtí, od infarktu přes komplexní poruchy trávícího systému až po infekční nemoci, všechny tyto se objevují za chladných zimních dní. Například počet respiračních chorob vyskočí na 149% za studených zim. Úmrtí na selhání trávícího systému se vyšvihne až na 113%. Dokonce i úmrtí zapříčiněná parazity se šplhají až na 112% navzdory faktu, že parasité si libují ve vedrech. A samozřejmě vyšší teploty znamenají nižší počet dopravních nehod.

Nízké teploty zvyšují pravděpodobnost téměř každé příčiny úmrtí, na kterou si vzpomenete. A teď ta podivná část: Nikdo neví proč. Podle jedné teorie je to tím, že nízké teploty znamenají výraznou zátěž pro téměř každý systém v těle a samozřejmě fakt, že lidé se zdržují uvnitř, umožňuje jednodušší šíření nemocí. Každým pádem, lidé snášejí chlad velmi špatně a teplejší zimy by pomohly.

Na druhou stranu...
Výše uvedené studie byly provedeny ve Spojených státech a podle všeho neplatí stejně ve všech oblastech obdobného klimatu. Zatímco lidé v rovníkových oblastech budou citelně trpět kvůli klimatickým změnám, od pobřežních záplav přes sucha v již nyní hladovějících zemích až po malárii. My ostatní ušetříme spoustu peněz za palčáky.

#4. Můžeme pěstovat větší množství potravin
Pokud jste farmář v Evropě či Americe, popřípadě mezinárodní konglomerát, který vlastní všechny farmy, globální oteplování je vaším přítelem. S rostoucí teplotou, dříve neúrodné oblasti, například tundry, se stanou plodnými. Navíc zvýšená teplota prodlouží dobu kdy je možno pěstovat plodiny a výnosy budou vyšší díky menšímu počtu mrazů, které ničí úrodu.

Také si uvědomte, že rostliny spotřebovávají CO2. Nadbytečný CO2 urychlí fotosyntézu rostlin a navíc nebudou rostliny potřebovat takové množství vody. Nové druhy rostlin nebudou znamenat pouze větší množství potravin, ale také levnější a jednodušší cestu k biopalivům, která zatím víc uškodila než, pomohla.

Na druhou stranu...
Klimatické změny také ovlivní srážkové cykly, což může vyústit v proměnu zemědělské půdy ve vyprahlou poušť. Kdo ví. Možná se budeme po kolena brodit v kukuřici. Možná budeme hladovět. Nechme se překvapit! To je právě to, když se jedná o zásoby potravin, nejistota je špatná věc. Většina lidí by raději jedla v restauraci, kde dostane obyčejný steak, než tam kde dostane luxusní steak nebo kravinec, podle toho jakou má šéfkuchař zrovna náladu.

#3. Levnější zboží z dovozu
Už od dob kdy si lidé uvědomili, že nejlepší způsob jak vydělávat peníze je nacpat loď zbožím a odvézt ho tam kde je ještě cennější, čelí jednomu zásadnímu problému. Lodní trasa mezi dvěma největšími trhy, Evropou a Asií, je opravdu na dvě věci...

... během této cesty, může každý na palubě zemřít na kurděje nebo sežrání krakenem. Z těchto a dalších důvodů se mořeplavci opakovaně plavili kolem Kanady, aby našli tuto cestu:

Strávili jsme doslova staletí pokusy proplouváním kolem Kanady Severozápadní Cestou, i přesto, že expedice za expedicí skončili zamrzlé v 6 metrů silné vrstvě ledu. Dokonce i poté co jsme postavili Panamský a Suezský průplav, by bylo velkým přínosem, kdyby se Severozápadní cesta otevřela. A globální oteplování nám to umožní, protože led tam roztává (alespoň po čas roku). Kdyby se tak stalo, cesta z Evropy do Asie by se zkrátila na polovinu a zboží by se tak přepravilo rychleji a levněji.

Na druhou stranu...
Nacházejí se tam obrovské zásoby ropy, které čekají na to, aby byly využity. To zní skvěle, dokud si neuvědomíte, že to byla ropa, co nás dostalo do téhle situace. Určitě jste slyšeli o té hrozné katastrofě v Mexickém zálivu. Vrtání tam nahoře by bylo za pomoci stejných plošin, jako je ta, která vybuchla. Jediný rozdíl je v tom, že nikdo netuší jak vyčistit podobnou ropnou skvrnu, kdyby se objevila v Arktidě.

#2. Mohl by se snížit počet hurikánů
Bylo to v době po hurikánu Katrina, když začali všichni mluvit o tom, že globální oteplování nám přinášejí více hurikánů. Myšlenka je taková, že hurikány jsou důsledkem tepelné energie uvolněné z oceánu, takže teplejší oceány rovná se více hurikánů. Vypadá to logicky.

Avšak nedávné studie naznačují něco jiného, několik oceánologů tvrdí, že Spojené státy zasáhlo méně hurikánů v době, kdy jsme si všimli oteplování oceánu. Dokonce si myslí, že ví proč. Podle všeho vyšší teplota způsobuje vertikální proudění, které roztrhá bouře dříve, než mohou dorazit na Floridu. Všichni by se měli globálnímu oteplování sakra omluvit!

Na druhou stranu
Hurikánů sice bude méně, ale budou o to silnější. Je to něco jako přirozený výběr hurikánů - přežije jen nejsilnější. Předpokládá se, že síla bouří se zvýší asi o 11%. To vypadá jako nic, do té doby, než si uvědomíte, že se to rovná 60% nárůstu škod. Je to zřejmě proto, že těch 11% jsou ty, které umožní bouři překročit hranici, kterou váš dům vydrží.

#1. Může zachránit deštné pralesy
Všichni se obávají o budoucnost deštných pralesů, protože je těžíme jako utržení ze řetězu. Navíc globální oteplování, mění srážkové cykly což způsobuje, že srážek v rovníkových oblastech ubývá, vědci se dlouho obávali, že sušší pralesy rychle vymřou. Ale vypadá to, že prales se o sebe dokáže postarat sám.

Vyšší teploty a vyšší obsah dusíku v kyselých deštích ve skutečnosti prospívají vegetaci v pralese. A co je ještě podivnější, deštným pralesům se daří lépe bez deště. Podle jedné teorie to je tím, že méně srážek znamená více slunce a vypadá to, že co stromy ztrácejí na vodě, získávají na světle.

Teď si můžete myslet, "Nedostatek vody nezní moc dobře pro rostliny.". Vzpomínáte si, co jsme říkali o fotosyntéze ve spojení s vyššími teplotami? Ve skutečnosti, pralesní flóra prospívá velmi dobře v sušších obdobích. A pořád se tomu říká deštný prales...

Na druhou stranu...
Je tu docela velká šance, že pralesy vytěžíme rychleji, než začnou profitovat. Lidstvo už vytěžilo přibližně 20% deštných pralesů, aby udělalo místo pro pastvu krav, které měníme na hamburgry u McDonalda a každý měsíc vytěžíme přibližně dalších 1000 čtverečních kilometrů pralesa. Takže globální oteplování může pomoci pralesům k obnově, ale lidstvo to bere jako výzvu.

6 Japonských subkultur, které jsou šílené (i pro Japonce)

2010-06-12T12:55:00.004+02:00

Japonsko znamená pro šílenost to co střední východ pro ropu: mají toho tolik, že by to stačilo pro celý svět na desítky let. Samozřejmě pouze na obdiv. Jejich "mysl rvoucí" a často znepokojující subkultury čelili tlaku společnosti a dusivému společenskému kodexu. Což vyústilo v rebelii úplně nového a strašlivého druhu.

#6. Dekotora

Když Američané zobrazují Japonsko, ukazují Tokyo - město ve stylu Blade Runnera. Avšak když odjedete metrem z města, až tam za nekončícím předměstím, tam se rozkládá pravé Japonsko ve své syrové a neposkvrněné formě. A také jsou tam Japonští truckeři.

Na rozdíl od Amerických truckerů, kteří tráví svůj volný čas s drogami a levnými prostitukami, Japonci vkládají svůj volný čas (a taky spoustu jenů) do přetváření svých kamionů na extravagantní a muzikální verze Road Warriorů. Známí jako dekotora (kombinace anglických slov "decoration" a "truck") tihle chlapíci dávají na svá auta spoilery, světelné rampy a promyšlené malby.

Kamion ve stylu dekotora může mít nárazník z Cadillacu, nasvícené chromované stupačky, papírové svítilny a také detailní malby, které zobrazují draky, samuraje a komiksové postavičky, dokonce je možné vidět i různé trubky, které trčí z vozidla bez jediného důvodu.

Což je ovšem neúžasnější tyhle auta slouží k přepravě zboží! Samozřejmě, že všechny ty serepetičky můžou zapnout jenom, když se chlubí kamarádům, ale oni podobně vystrojují i sebe. Je to jako by vám pošťák přinesl balík v latexové kombinéze s růžovým boa kolem krku. Jinými slovy úžasný.

#5. Gyaru

Gyaru jsou mladé dívky, které si barví vlasy chorobnými odstíny stříbrné a blond, nechávají si dělat falešné opálení a mažou na sebe tolik make-upu, že se téměř převažují. Můžete je potkat na ulicích, jak se poflakují, v téměř každém velkém městě. Avšak tenhle styl se zrodil (skoro jako všechny) v supermoderním sousedství Tokya - Harajaku.

Existuje spoustu typů Gyaru a každá nová generace jde dál než předchozí. První byl kogyaru, středoškolačky, které nosili sexy verze školních uniforem (ultrakrátké minisukně a vysoké nadkolenky) a barvili si vlasy na blond. Když toto hnutí dosáhlo vrcholu, začali se objevovat první odpadlice. Tento nový styl je znám jako ganguro. Matlali se tmavým makeupem, barvili si rty na bílo a polepovali si obličej lesklými samolepkami. Některé ganguro ,však nebyli spokojeny s tím, že vypadají jako panda-šlapky a udělali jeden děsivý krok dál. Říkají si yamanba, což znamená "horské ježibaba". Snaží se vypadat tak směšně, jak jen to jde, a jejich makeup by donutil i frontmana Lordi, aby spal s rozsvíceným světlem.

#4. Lolita

Minimálně na internetu, slovo "lolita" přičaruje zpocené maníky středního věku, kteří se poflakují okolo škol, jejichž harddisky by jistě zajímaly FBI. Ale v Japonsku lolita označuje další střelenou subkulturu. Na rozdíl od gyaru, které se matlají makeupem a odkrývají tolik holé kůže kolik je legální, lolity se oblékají tak skromně, že by se i královna Viktorie cítila extravagantně. Oděny do spodniček, šatů s vysokým límcem, klobouků a s načechranými deštníky se procházejí po Tokyu a vypadají jako absolventky dívčí školy Tima Burtona.

A není to puze oblečení, které nosí na klubové schůze nebo zahradní slavnosti. Můžete vidět dospělé ženy v těchto viktoriánských kostýmech ve vlaku, v obchodě nebo třeba v McDonaldu jak se cpou hamburgrem.
Můžete se ptát: proč? Má to něco společného s odmítáním mužských standardů krásy. Ano. V Japonsku, kde odmítají represivní kulturní stereotypy a proklamují svou nezávislost, se ženy oblékají jako strašidelné školačky z doby před 200 lety. To zní lépe.

#3. "Hostitelé"
Styl Gyuaro, což je mužská verze gyuaru, je možností pro mladíky, kteří chtějí být cool. Nosí drahé oblečení, používají drahou kolínskou a sestřih jako Rod Stewart. Hostitelé, muži, kteří popíjejí se staršími ženami, jsou vrcholem tohoto trendu.

Podobně jako gyaru jsou opálení a jejich vlasy mají barvu nepřirozeně špinavou blond. A špinavou je myšleno, že vypadají jako by si nemyli vlasy hodně, hodně dlouho. Ale na rozdíl od gyaru, kteří skončili tím, že vypadají jako horské ježibaby, gyaruo prorazili na trh.

Ne všichni muži, kteří se takto oblékají, jsou opravdu Hostitelé. Jenom vydělávají těžký prachy v klubech po celé zemi. A co pro ty ženy dělají? Nic, prostě s nimi sedí, popíjejí a sem tam prohodí nějakou romantickou hlášku.

To je všechno. Jelikož byli dost chytří na to, aby vymysleli způsob jak vydělávat peníze pindáním a popíjením s ženami, šíří se tento trend mezi mladými Japonci dál. Protože i když nedokážete z ženské vymámit její těžce vydělané peníze tím, že se opijete a bude jí šeptat rádoby romantická slovíčka, alespoň tak můžete vypadat.

#2. Yankii

To nejbližší co má Japonsko k bělochům jsou yankii (zkomolenian Yankee). Jedná se o mladé muže a ženy, kteří si barví vlasy na oranžovo nebo blond, nosí otrhané oblečení, kouří, pijou a mají děti dřív, než vypadnou ze střední. Jsou známí tím, že jsou hluční, hrubí a odmítají striktní pravidla Japonské kultury.

Zde se subkultury trochu prolínají, yankii si půjčili od gyaru a gyaruo jejich styl, ale jejich oblékání a vlasy nejsou to co je odlišuje. Méně než styl oblékání to je sociální fenomén, yankii byli dlohou dobu strašáky současné Japonské kultury a jsou považováni za symbol toho jak hluboko může země upadnout. Když se yankii začali objevovat na přelomu 80. a 90. let, média se toho chytli a předpovídali katastrofu v podobě gangů pankáčů terorizujících Tokyo.

To se samozřejmě dělo pouze ve filmech jako například Battle Royale. Naopak, ukázalo se, že yankii nejsou nic horší než lidi bez špetky vkusu. Yankii dívky nosili moc makeupu, brzo se vdali a už v 35 vypadli na 80. Chlápci, kdo ví proč, skončili jako stavaři.

#1. Visual Kei

Japonská populární hudba je mnoha experty považována za otřesnou. Nedělat nic pro vyvrácení tohoto přesvědčení to je visual kei, termín který reprezentuje jak styl hudby tak částečně šílený styl oblékání. Vlastní hudba je vesměs průměrný a převařený metal z let osmdesátých. Avšak jejich kostýmy vypadají jako výsledek orgií mezi lolitami, gotiky, upíry a anime postavami kdy se všichni museli potmě rychle obléknout.

Výsledek je nehorázný mišmaš účesů, kýblů bílého makeupu a většího množství krajek než se sluší. Aby toho nebylo málo, oni tak nechodí jenom na koncerty a do klubů, ale podobně jako lolity je takhle můžete potkat na ulicích v oblečcích, které by i Prince považoval za pohoršující.

Některé prvky visual kei dokonce pronikli do obyčejné módy. Obyčejné Japonky nosí bláznivé šátky ve vlasech a mladíci nosí upnuté džínsy. Ano, během pěti let bude průměrný Japonec vypadat jako vystřižený ze závěrečné scány Final Fantasy.

5 nejhustějších útěků z vězení ve válečných dějinách

2010-06-10T12:09:00.004+02:00

Vemte schopného, dobře vycvičeného vojáka obdařeného železnou vůlí a umístěte ho za zoufalých okolností do zajateckého tábora spolu se stejně zoufalými uchvatiteli. Vězeň bude chtít uniknout za každou cenu. Věznitelé udělají všechno proto, aby neunikl.
Výsledkem jsou příběhy, které se zdají až moc šílené na to aby byly pravdou.

#5. Tři muži a švédská bedna
Zajetí:
Jeden z nejabsurdnějších a celkem nejstřelenějších pokusů o útěk známe díky britským pilotům Oliveru Philpotovi a Ericu Williamsovi, kteří skončili v nacistickém lágru společně s dalším britským vojákem Richardem Codnerem. Philpot a Williams byli sestřeleni během náletu, jak se tam dostal Codner není známo. Ačkoli podle toho co tvrdí je klidně možné, že se stal vězněm dobrovolně jenom proto, aby zjistil, zda se dokáže uniknout. Jak sám řekl: "Opravdu jsem si to užíval, když jsme utíkali. Myslím, že člověk opravdu žije, pouze když je pronásledován... Býval jsem rád pronásledován...".

Útěk
Nebyly to stáže, psi či snad ploty z ostnatého drátu. V zajateckém táboře Stalag Luft III byla největším problémem, kterému vězni čelili, hlína. Navrchu byla prašná a šedá, ale kousek pod povrchem se již nacházel žlutý písek. Jakákoliv žlutá zemina, která se objevila v táboře, znamenala, že někdo kope tunel. Tunely se kopaly vždycky, ale většina z nich byla objevena z důvodu času a množství zeminy nutných k prokopání tunelu z jedné z vězeňských budov.
Muselo existovat jiné řešení. Tito tři muži společně postavili opravdu velkou švédskou bednu, do které se stěží vešli. Poté přesvědčili dozorce a ostatní vězně, že nehorázně milují gymnastiku. Aby byli přesvědčiví, trénovali několik hodin každý den i navzdory tomu, že příděly, které dostávaly, rozhodně nebyly proteinové bomby.
Muži se střídali ve skrývání uvnitř bedny, spoluvězni pak bednu vynesli ven, vždy na stejné místo poblíž plotu. Zevnitř kopáč shrnul vrchní vrstvu šedé hlíny do krabice. Namísto lopat používali misky. Aby na sebe neupozornili dírou, přikrývali jí vždy deskou, kterou zasypali šedou hlínou z krabice. Stráže přes ni přecházeli a ničeho si nevšimly.
Žlutá hlína pak byla přinášena spolu s kopáčem dovnitř vězení, kde jí vězni nastrkali, kam se dalo - do záhonů, na střechy a do záchodů. Hluk kopání, který měly zachytit mikrofony umístěné podél plotu, byl mylně považován za hluk způsobený gymnasty křepčícími na dvoře.
Téměř po čtyřech měsících byl tunel hotov. Pak se všichni tři dostali tunelem na svobodu, kde si obstarali falešné identity a pak cestovali napříč Evropou, až se nakonec přes Švédsko dostali do Británie. Co se týče švédské bedny a ostatních vězňů jsme si celkem jistí, že je netrápilo svědomí kvůli tomu, že je tam nechali hnít.

#4. Airey Neave: Mistr odfláknutého převleku
Zajetí
Airey Neave byl britský voják, který byl zraněn a zajat Němci během druhé světové války. Jeho koníčkem se okamžitě stalo utíkání ze zajetí. Z jeho druhého lágru Stalag XX-A, unikl spolu s kamarádem a skoro se dostali do až do Ruskem ovládané části Polska, kde je však dopadlo Gestapo, známé spíše jako největší šmejdi téhle války. Za své prohřešky byl Neave poslán tam kam posílali všechny problematické vězně - Oflag IV-C, hrad Colditz. Tohle místo bylo tak hustý, že mělo vlastní TV pořad, filmy, deskovou a dokonce i počítačovou hru. Jo a taky nějaké knihy.

Útěk
Hermann Göring, druhý největší magor v Německu, roku 1940 prohlásil, že z Colditz se nedá uniknout. Několik vězňů, včetně Neava, mu však předvedlo za použití nehorázně šílených metod, že se mýlí.
Jeden vězeň se nechal zašít do matrace, aby byl propašován ven. Další dva postavili kluzák z nakradeného dřeva. Tunely byly také populární, ale všechny tyto pokusy skončili neúspěchem.
Neave však přišel s mnohem chytřejším a nenápadnějším způsobem jak utéct. Vyhandloval polskou uniformu a přebarvil jí tak aby vypadala jako německá. A pak prostě odešel hlavní branou. Bohužel světlo reflektorů reagovalo s barvou a on díky tomu zeleně zářil.
Neúspěch ho však neodradil. Stejný plán zkusil o pět měsíců později, tentokrát však použil karton, plátno a barvu aby vyrobil mnohem dokonalejší verzi německé uniformy. Spolu s dalším vězněm Anthony Luteynem, který měl vlastní uniformu, pak už jen očekávali vhodnou příležitost.
Ta přišla v podobě přehlídky všech vězňů. Oba proklouzli pod pódiem do chodby, která ústila do strážní budky. Před vstupem do strážnice sundali britské uniformy, pod kterými měli falešné německé, pod kterými měli civilní oblečení. Poté vstoupili do strážní budky a předstírali, že tam patří. Nikdo si jich nevšimnul.
Tak jak měli naplánováno, na chvíli zastavili před branou vedoucí z vězení. Prohodili pár poznámek v němčině a dokonce si navlékli i rukavice, před tím než klidně odešli. Stráže byly úplně oklamány, mysleli si, že Neave a Luteyn jsou důstojníci, kteří se dostavili na přehlídku. Poté co přešli dvůr a příkop, zahrabali jejich "německé" uniformy a stali se dvěma Dánskými dělníky. Měli falešné doklady opravňující je k cestě z Lipska do Ulmu. Později se dostali až do Švýcarska.
Neaves po návratu do Británie pracoval na posílení cest, které by umožnili dalším vězňům uniknout. Později se stal členem Mezinárodního soudního tribunálu v Norimberku.

#3. Douglas Bader: Nejoblíbenější zajatec nacistů
Zajetí
Nad francouzským pobřežím letka stíhačů RAF, spolu s Baderem, spatřila několik německých letadel ve formaci. Bader se pokusil vypořádat se s nimi na vlastní pěst, několikrát se jen těsně vyhnul srážce. Jeho taktika ho však oddělila od zbytku jeho letky, což mělo za následek jeho sestřelení. Krátce poté ho němci zajali a byli velmi překvapení, když zjistili, že nemá nohy. Přišel o ně ještě před válkou, když předváděl kaskadérský kousek v letadle. Nebyl to jeho chyba, jeho kamarádi ho vyhecovali.

Útěk
Němci se k němu chovali velmi slušně, protože to byla kuriozita. Uplynulo jenom několik málo hodin a už ho přemlouvali, aby si vyzkoušel letadlo BF 109, avšak když je požádal zda by se mohl proletět slušně ho odmítli. Když se němci dozvěděli, že přišel o obě umělé nohy při nouzovém přistání, prohledali vrak letadla a jednu protézu našli, opravili a vrátili ji Baderovi. Dokonce se spojili s Brity a dovolili jim aby mu shodili z letadla náhradní protézu. Britové mu nohu shodili a využili dočasného příměří pro dokončení bombardování.
Když měl Bader obě protézy zpět, začal pracovat na tom, aby se stal osinou v zadku němců. Zatímco se uzdravoval v táborové nemocnici, pomocí deky vylezl oknem a ušel 100 mil směrem k pobřeží, než byl znovu zajat, což ho ovšem neodradilo. Bader se pokusil utéct tolikrát, že mu němci vyhrožovali zabavením protéz.
Měli mu ty protézy vzít. Po příjemné večeři s vězniteli, Bader a několik dalších vězňů znovu uteklo. A mohlo se jim to podařit, nebýt Baderovi ohromné popularity. Důstojník Luftwaffe, zřejmě fanda, vešel do Badrovy cely, nejspíše pro autogram. Zjistil, že cela je prázdná a spustil poplach. Po třech dnech byl Bader a jeho banda znovu chyceni.
Ani to ho nezastrašilo. Dokonce i poté co byl umístěn do mnohem přísnějšího vězení, pokračoval ve vzdorování Němcům. Účastnil se mnoha pokusů o útěk ostatních vězňů a úspěšně otravoval důstojníkům život. Nakonec to byli Američané, kdo překazili jeho další pokus o útěk - osvobodili totiž toto vězení.

#2. Henri Giraud je trpělivý muž
Zajetí
Henri Giraud byl 63 letý francouzský generál, který bojoval v obou světových válkách. Po zastavení postupu němců v Nizozemsku Giraud pokračoval do Arden, ale byl zajat. Byl uvězněn na hradě Königstein, pevnosti, která během 800 let své existence nebyla nikdy dobyta. V obou válkách byla využívána jako vězení pro důstojníky a jiné vlivné vězně. Pevnost měla stálou vojenskou osádku, byla neustále vybavována nejnovějšími výdobytky vojenské techniky a navíc ještě stojí na vysoké hoře.

Útěk
Nacisté však netušili, s kým mají tu čest. Během první světové války byl Giraud zraněn a zajat němci v Africe. Během dvou měsíců uprchnul a dostal se zpět do Francie. Příprava důmyslného plánu zabrala Giraudovi dva roky. Nejprve se zaměřil na tu část útěku, na kterou většina ostatních zapomíná - co bude dělat, až bude venku z vězení. Vězení bylo přímo v Německu a on neuměl německy. Proto přesvědčil své věznitele, aby ho začali učit němčinu.
Poté potřeboval spolupracovat s někým venku, mimo vězení. Jeho dopisy manželce byly kontrolovány cenzory, přesto se mu podařilo systém šifer a kódů, díky nimž mohl posílat tajné zprávy ven z vězení. Dále se nazpamět naučil mapu okolí pevnosti.
Nyní to už byla jen záležitost 50 metrového skoku z hradní zdi, to činilo útěk nemožný po celých osm století. Spolu s kamarádem se jim podařilo sehnat nějaké provázky. Smotávali je dohromady tak dlouho, až měli 50 metrů dlouhé lano. Trvalo jim to téměř rok. Úplně nakonec si obstaral tyrolský klobouk.
S nashromážděnými zásobami, pak utekl přes 50 metrovou zeď uprostřed dne (stráže hlídali pouze v noci). Když se dostal na zem oholil si knír, převléknul se a nasdil falešné brýle, díky tomu byla jeho fotka, kterou Němci měli, k ničemu.
S němčinou, kterou se naučil od stráží, a správným kloboukem, splynul s německy mluvící, klobouk nosící populací, až se nakonec dostal na přátelské území.

#1. James Nicholas "Nick" Rowe přežil Viet Cong, hipíci
Zajetí
Nick Rowe byl legendární zelený baret, který přišel s armádním kurzem přežití SERE, který zahrnuje přežití, skrývání, odolnost a útěk v případě zajetí. Během války, Rowe a jeho tým padl do léčky a po těžkém boji byli zajati Viet Congem. Rowe a jeho spolubojovníci byli poté rozděleni, odvedeni do tábora kde je strčili do dřevených klecí menších než je vaše skříň. Po příštích pět let zakoušeli mučení, nemoci, podvýživu, ponížení a nepřetržitou hrozbu smrtí.

Útěk
Kromě toho, že byl Rowe na jednom z nejhorších míst, které si dokážete představit, měl jiný problém. Byl totiž zpravodajský důstojník, což znamenalo, že znal důležité údaje, jako počty a pozice Amerických vojáků. Rowe moudře tvrdil, že je obyčejný mechanik, který ví o válce kulový. Jeho mučením si Viet Cong ověřil jeho tvrzení. Když se jim nepodařilo Rowea zlomit, dali mu k vyřešení technický problém, který vyřešil.
V tu chvíli byl v klidu, do té doby než se banda hipíků rozhodla zachránit svět návštěvou Severního Vietnamu. Aktivisté byli na cestě do zajateckých táborů, aby mohli Američanům podat zprávu o tom jak se Vietnam stará o vězně. Předali seznam vězňů, které chtěli vidět a Rowe byl na něm. Kdo ví, proč ten seznam obsahoval také fakt, že Nick je částí speciálních jednotek a zároveň zpravodajcem.
Viet Cong byl mírně řečeno nakrknutej. Veškeré informace, které Rowe měl, byli k ničemu, protože byli zastaralé. A on jim je stejně nechtěl říct! Za trest ho vrazili nahého do bažiny, kde ho nepřetržitě ožírali moskyti. Jeho pokusy o útěk mu rozhodně nevylepšili reputaci. Jednou, když už skoro unikl, se vrátil, poté co Viet Cong prohlásil, že zabije jednoho z jeho kamarádů.
Nakonec jeho věznitelé ustanovili datum jeho popravy. Dál od tábora, na místě kde měla být poprava vykonána, prolétala letka Amerických vrtulníků. Nick využil vyrušení a uzemnil ozbrojené stráže, kopem z otočky (nejspíš) a utíkal na blízkou mýtinu, kde si ho všimnul jeden z pilotů a zachránil ho. Pak odešel do zasloužené výslužby, tedy odešel by, kdyby to nebyl plukovník James Nicholas Rowe. Tenhle zelený baret zůstal v armádě a cvičil ostatní v tom jak přežít zajetí.

Nový seriál

2010-06-01T19:17:00.001+02:00

Dnešním dnem začínám experimentální provoz seriálu článků serveru cracked.com
Jedná se o zahraniční server, který publikuje seriózní články, avšak velmi neseriózně. Přes to všechno se však jedná o články velmi zajímavé a proto si myslím, že by bykla škoda se o ně nepodělit i s těmi jejichž znalost angličtiny a hlavně anglického slangu není na vysoké úrovni. Předem bych chtěl podotknout, že se mé překlady nebudou doslovné a to především z důvodu zachování "morální korektnosti". Nakonec bych chtěl podotknout, že se budu snažit zachovat "atmosféru" článků, z toho důvodu omluvte výskyt výraziva, které byste v pravidlech českého pravopisu nenašli.

BSOD - Ballot Screen Of Despotism

2010-03-08T13:46:00.002+01:00

Celá tato aféra se táhne už několik let, první zprávy se objevily již před třemi lety. Opera Software společnost vyvíjející webový prohlížeč Opera. Společnost podala u Evropské komise stížnost na Microsoft kvůli integraci prohlížeče Internet Explorer do systému Windows, čímž by mělo docházet ke zneužívání dominantního postavení na trhu. Celá aféra došla až tak daleko, že Microsoft byl donucen vytvořit koncept tzv. Ballot Screen. Jedná se o nabídku, která se zobrazí po instalaci systému a nabídne uživateli k instalaci jeden z 12 prohlížečů. Pokud je mi známo tak hlavním impulzem k podání této stížnosti bylo malé procento obsazení trhu Operou. Opera se oháněla takovými termíny jako monopol a omezení konkurenceschopnosti.
A zde se naskýtá otázka co Operu opravňuje k takovýmto výrokům? Je snad Microsoft odpovědný za to, že Norové nedokážou svůj prohlížeč dostatečně prosadit? Tvrdit, že je Microsoft monopolem je dle mého názoru také zcestné. Je pravdou, že jejich software je v Evropě nejrozšířenější, ovšem uživatelé mají možnost volby alternativního softwaru. Důvodem, že používají přednostně software od Microsoft je pouze malá informovanost a lenost. Úspěch Microsoftu má původ v tvrdé práci. "Mrkváči" prostě umí! A nyní je Redmondský gigant nucen dělat zadarmo reklamu dalším konkurenčním společnostem.
Co z toho plyne pro obyčejného uživatele? Jedině zmatek. Obyčejný uživatel, který využívá počítač pro zábavu a občasnou práci bude po najetí systému konfrontován nabídkou alternativních prohlížečů. A cosi z to vezme? On přece není žádný odborník a chce jenom brouzdat na internetu. A určitě nebude nadšen až nebude moci najít na ploše svoje oblíbené modré éčko.

"Firefox? Ten nechci to je na mě moc chytrý. To používá synovec on tomu rozumí, dokonce dělaj ve škole to péhápé. Snad to nejni nic sprostýho."
"Opera? Jo jednu znám Jon do Vany. Heh."
"Chrome? Z toho se dělaj vodovodní kohoutky, ne?"

O ostatních prohlížečích nejspíš neslyšel ani ten zmiňovaný synovec. Zkušenější uživatel také nepotřebuje žádný Ballot Screen. Má svůj preferovaný prohlížeč a žádná otravná nabídka na jeho preferencích nic nezmění. Pokud by vývoj pokračoval s podobným trendem skončíme za pár let u toho, že se všechno bude prodávat pod jednou značkou a to EU. Samozřejmě se nebude jednat o monopol vždyť EU má už teď 27 členů. Samozřejmě, že trh bude kontrolovat EK, ale to jenom z důvodu zachování rovnoprávnosti na trhu (na kterém je pouze jedna značka). Nevím proč, ale na mysli mi vytanula vzpomínka na George Orwella.
Na závěr bych chtěl podotknout, že tento článek není reklamou pro Microsoft, ani jeho cílem není pošpinění ostatních společností. Jedná se pouze o pokus o objektivní zhodnocení situace.

Lyric Rat

2010-01-18T18:22:00.001+01:00

Stalo se vám někdy, že vám v hlavě zněla slova nějaké písničky, ale nemhli jste si vzpomenout na její jméno? Sylšeli jste zrovna v rádiu skvělou pecku a chcete vědět jak se jmenuje? Zrovna dohrála cover-verze nějakého hitu a chcete znát originál? Pokud jste na některou z výše uvedených otázek odpověděli ano, pak je tu pro vás tato skvělá webová aplikace Lyric Rat. Tato webová aplikace slouží k vyhledávání písniček na základě části textu.
Dnešní příspěvek bude relativně krátký, protože tato aplikace je tak jednoduchá, že zdlouhavé návody jsou zbytečné. Vyhledávání je prosté. Do textového pole v horní části napíšete úryvek textu a klepnete na tlačítko najít písničku. Krysa chvíli chroustá a pak vyplivne výsledky. Ve větině případů je výsledků více. Platí, že čím více textu poskytnete, tím je větší pravděpodobnost, že bude výsledek přesný. Velkou nevýhodou této aplikace j, že si nemůžete výsledky ověřit přímo. Uvedený odkaz totiž směřuje na internetový obchod Amazon. Pro ověření výsledků můžete využít youtube nebo webovou aplikace GrooveShark. A na tu se podíváme příště.

Cooltext

2010-01-16T12:32:00.005+01:00

V dnešním díle seriálu o webových aplikacích vám představím Cooltext. Jedná se o webovou aplikaci, která umožňuje jednoduchou a rychlou tvorbu textových efektů. A to ve formě loga nebo tlačítka pro webovou stránku. Výsledné logo je možno uložit v několika formátech s to i s podporou průhlednosti. V případě tlačítek je vygenerován i HTML kód pro přímé vložení na web. Další příjemnou službou poskytovanou aplikací Cooltext je databáze více než 1200 fontů, které jsou volně ke stažení. Jednotlivé fonty jsou roztříděny do kategorií podle typu fontu, autora a jména fontu. U ukázky jednotlivých fontů bohužel tvoří pouze jméno fontu, takže není možné poznat zda ten který font podporuje české znaky.

Nyní přijde na řadu návod na používání webové aplikace Cooltext. Po otevření webu Cooltext vybereme v horním menu sekci Loga na této stránce vybereme požadovaný grafický styl loga. Otevře se editační stránka, na které nastavíme veškeré parametry požadovaného loga. Nastavitelné parametry se mohou mírně lišit v závislosti na druhu vybraného loga. Prvním nastavitelným parametrem je zobrazovaný text, stačí ho nahradit vlastním textem. Následuje font, po kliknutí na obrázek aktuálního fontu se otevře nabídka s výběrem fontu. Tato nabídka, bohužel textová, obsahuje jednotlivé kategorie fontů s udaným počtem fontů. Pro vybrání fontu stačí klepnout na jeho ukázku. Dalším parametrem je velikost fontu, opět přepíšeme základní hodnotu vlastní požadovanou velikostí.

Další částí jsou barvy. Zde se může nabídka lišit v závislosti na vybraném designu. K čemu jednotlivé barvy patří však není těžké odhadnout, pokud se budete řídit zobrazeným ukázkovým logem v horní části stránky. Při výběru barvy máme několik možností. Barvu můžeme zadat přímo pomocí složek RGB nebo v hexa kódu nebo můžeme využít barevnou nabídku kapátko, případně seznam pojmenovaných barev. Pro použití kapátka klikněte na ikonu kapátka vedle barevného obdélníku. Otevře se standartní nabídka pro výběr barvy známá z grafických editorů. Posuvníkem ve pravé části vybíráme odstín a v obdélníku nalevo konkrétní barvu. Po úspěšném vybrání barvy klikneme na křížek v pravém horním rohu. Pro výběr ze seznamu pojmenovaných barev klikneme na barevný čtvereček vedle kapátka a následně vybereme požadovanou barvu.
Některé designy neumožňují výběr barvy, ale výběr vzorku nebo barveného přechodu. Po klepnutí na základní vzorek se otevře nová stránka s nabídkou přechodů (vzorků). Výběr potvrdíte klepnutím na požadovaný vzorek (přechod).
Posledním prvkem je výběr pozadí a formátu obrázku. V případě pozadí se nabízí možnost vybrat barvu pozadí nebo obrázek na pozadí. Výběr barvy probíhá výše popsaným způsobem, obrázek na pozadí se vybírá stejně jako vzorek. Formát obrázku je důležitým parametrem, v nabídce jsou tyto možnosti:

GIF
GIF s průhledností
GIF s průhledností bez ditheringu
JPG
PNG
PNG s průhledností
PSD formát Photoshop
XCF formát GIMP

Po dokončení všech nastavení klikneme na tlačítko "Render Logo". Otevře se stránka s informací o probíhajícím zpracování vašeho loga. Pokud je na této informační stránce číslo, tak udává vaše pořadí ve frontě požadavků na zpracování loga. Po dokončení zpracování se stránka obnoví a ukáže se hotové logo. V dolní části je několik možností: Stáhnout obrázek, Upravit obrázek, Získat HTML kód, Poslat obrázek e-mailem. Poslední dvě možnosti jsou podmíněny registrací, proto vám nemohu poskytnout informaci k čemu slouží.

Další možností je tvorba tlačítek. V horním menu vybereme sekci Tlačítka. Na této stránce nastavíme grafický styl tlačítka. Tvorba tlačítka je velmi intuitivní a navíc je usnadněna "živou" ukázkou výsledného tlačítka. Po dosažení požadovaného vzhledu, použijeme tlačítko "Render Button". Po proběhnutí vykreslení se objeví stránka s výsledným obrázkem. Pokud jste v předchozím kroku nezvolili žádný efekt myši tak uvidíte pouze jeden obrázek s možností stažení. V případě, že jste některý z efektů vybrali, zobrazí se obrázky dva a také HTML kód pro změnu obrázku při přejetí myší. Pro správnou funkci kódu je nutné stáhnout oba obrázky.

Poslední možností je stažení fontu. V horním menu vybereme sekci Fonty. Ze seznamu vybereme požadovanou kategorii a následně požadovaný stáhneme kliknutím na Stáhnout -jmenofontu- font.

Webové aplikace

2010-01-15T10:31:00.003+01:00

V tomto seriálu vás budu postupně seznamovat se zajímavými webovými aplikacemi, které jsem našel při brouzdání webem, ať už náhodným či cíleným.

Nejprve se podívejme co o webové aplikaci říká wiki:

Webová aplikace v softwarovém inženýrství je aplikace poskytovaná uživatelům z webového serveru přes počítačovou síť Internet, nebo její vnitropodnikovou obdobu (intranet). Webové aplikace jsou populární především pro všudypřítomnost webového prohlížeče jako klienta. Ten se pak nazývá tenkým klientem, neboť sám o sobě logiku aplikace nezná.

Tento systém umožňuje uživatelům využívat služeb aniž by museli instalovat programy do svého počítače. To přináší množství výhod a otevírá to nové cesty, kterými se může vývoj softwaru ubírat. Pokud je mi známo mezi nejrozšířenější webové aplikace (co se počtu uživatelů týká) patří freemail a vyhledávače. Ovšem velké množství korporací nebo i nezávislých vývojářů vyvíjí webové aplikace, které stále více přibližují těm klasickým.

Veškeré aplikace, se kterými vás seznámím je možné používat zdarma, avšak jejich možnosti mohou být v některých případech omezeny. Omezení lze "odstranit" v lepších případech bezplatnou registrací, která slouží k tomu aby jste mohli přistupovat ke svým vlastním datům v rámci aplikace; v horším případě zaplacením registračního poplatku. Co se mě týče tak nejsem natolik majetný abych si mohl dovolit platit manipulační poplatky, takže pokud narazím na placenou webovou aplikaci, tak si dobře rozmyslím jestli jsou pro mě její služby opravdu nezbytné a případně se pokusím najít jinou, která je zdarma. Na druhou stranu, provozování webových aplikací není levná záležitost, obzlvášť pro nezávislé vývojáře, proto chápu jejich finanční požadavky.

Téměř všechny webové aplikace jsou v angličtině, z toho důvodu budu přikládat k jednotlivým příspěvkům návod na použití. Návody budou psané, doplněné obrázky.

V příštím díle vám představím webovou aplikaci Cooltext s jejíž pomocí bylo vytvořeno logo v záhlaví článku.

Vysoké vaření

2010-01-14T14:40:00.006+01:00

Budeme potřebovat:

5 kg skript
2 kg přepisů přednášek
7 l potu (nejlépe studený, rovnou od zkoušky)
15-18 semestrálních prácí
1 vyplněný index
1 bolavá záda
25-30 poznámkových bloků (můžete použít i sešity, ale není to ono)
cca. 80 ks psacích potřeb

Skripta a přepisy přednášek najemno nakrájíme, pro urychlení práce můžeme použít skartovačku. Semestrální práce nejprve zbavíme veškerých kovových částí a poté nastrouháme. Skripta, přepisy a semestrálky vložíme do hrnce a zprudka osmažíme. Poté přidáme pot a několik hodin dusíme, než skripta změknou. Směs ochutíme bolavými zády. Na dno zapékací misky položíme vrstvu bloků a potřeme jí připravenou směsí. Navrch přijde další vrstva bloků a tentokrát psací potřeby. Postup opakujeme než spotřebujeme veškeré suroviny. Nakonec navrch přidáme jednotlivé listy indexu. Pečeme 3 až 4 roky při 180°C. Poté co hotový titul vychladne ho můžeme zarámovat a pověsit na zeď v obývacím pokoji.

Samozřejmě si dělám legraci. V tomto příspěvku bych se s vámi chtěl podělit o své zkušenosti z oboru stravování na vysoké škole. Pro větší přehlednost začnu od prostředku a to obědem. Jako nejlepší varianta se mi osvědčilo chodit do menzy. Má to spoustu výhod. Předně je to alespoň jedno pořádné jídlo dne. Ušetříte si práci s přípravou - prostě přijdete vyberete si a máte hotovo. Máte jedinečnou šanci ověřit si některé z teorií chování davu v praxi. Má to ovšem i několik nevýhod. Například když si vyberete špatný čas můžete počítat s tím, že se tato zastávka velmi protáhne. Dalším problémem může být nedostatek míst u stolu. Zde je naštěstí relativně jednoduché řešení. Vybereme si stůl s jedním volným místem, bez otázání si přisedneme a poté se bezelstně otážeme přísedících, zda by jim nebylo na obtíž, kdyby jste si sundal boty, protože červi potřebují vyvětrat. Pokud nesedíte u stolu se zanícenými entomology, případně mediky, je velká pravděpodobnost, že se počet míst v nejbližší době prudce zvýší.

Další v pořadí je večeře. Zde je několik možností. Pokud máte starostlivé rodiče či prarodiče je velká šance, že většinu vašich zavazadel vyplňuje proviant. Tím pádem máte o zábavu postaráno. Mít tuto možnost je velice lákavé, ale vezměte v potaz problémy s tím spojené. Zaprvé cestovat s krosnou velikosti Fiatu 500 není moc pohodlné a zadruhé pomyslete na všechny ty spolubydlící a kamarády, kteří tuto možnost nemají. Co myslíte jako dlouho vydrží babiččin vynikající guláš tváří v tvář smečce vyhladovělých vysokoškoláků? Přesně tak, přibližně pět minut. Řešením jsou instantní, mikrovlnná a studená jídla.

Pravdou je, že mnohé produkty potravinářského průmyslu spadají do více kategorií. Například párky. Jedná se o základní zdroj živin a energie vysokoškoláka. Mezi hlavní výhody párků patří skladnost, jednoduchá příprava a možnost konzumace pouze jednou rukou. Díky poslední zmíněné výhodě můžete během večeře vyřídit celodenní korespondenci. Párky spadají do kategorií mikrovlnných a studených jídel. Je však známo, že vyšší teploty ničí vitamíny, proto v zájmu vlastního zdraví omezte ohřívání na minimum.

V popředí vidíte unikátní spojení instantního a mikrovlného jídla,

v pozadí krásný příklad improvizované večeře.

V oblasti instantních jídel je třeba věnovat zvýšenou pozornost typu instantu. Prvním typem jsou jídla, která se musí vařit. Ty jsou pro nás z hlediska úspory času nezajímavá. Druhým typem jsou jídla připravovaná zalitím vařící vodou. Sem patří veškeré hrníčkové polévky, instantní kaše, nudlové směsí a jim podobné. Ovšem je zde jeden velmi důležitý faktor, který je nutno vzít v potaz. Tím je velikost porcí. Z neznámých důvodů totiž výrobci na obalu uvádějí dvojnásobné množství porcí než balení obsahuje.

K snídani řeknu pouze toto - základní složkou snídaně je káva. Černá jak noc, silná jak Rambo. Co se týče jídla, tak mám jenom jednu radu - improvizujte!

Na závěr několik tipů:

instantní nudle je nutno před přípravou rozdrtit
lžíce je univerzální příbor
miska je univerzální nádobí
přestože člověk jí očima, není od věci si to čas od času odpustit

Vkus x plodnost

2010-01-13T15:00:00.005+01:00

Po roční přestávce jsem zde s novou odvážnou hypotézou.
V rámci jednoho internetového fóra jsem v tématu, který se zabývá "Holkami a vším kolem nich..." přispěl pochvalným komentářem na vrub uživatele, který poukázal na Feliciu Day. Obsahem následujícího komentáře byl obrázek s titulkem "Small breast FAIL" na mojí adresu. Což by se dalo volně přeložit jako "Selhals - malá prsa." Pro pochopení problému je třeba vědět, že celé téma spočívá převážně v tom, že někdo najde obrázek ženy, nejlépe profesionální modelky Playboye a ostatní hodnotí, chválí případně nechválí.

Tato příhoda mě přivedla k nápadu na novou teorii. Musím předejmout, že tato teorie, jakkoliv se může zdát zvláštní není míněna ofenzivně. Jedná se o pouhou logickou dedukci na základě mě známých faktů. Dále bych chtěl podotknout, že celý příspěvek je duchu mužského principu. Z jistých důvodů je mi zapovězeno ověřit si osobně teorii i z pohledu ženského.

Život člověka je naprogramován při narození. Celý život nás řídí naše genetická výbava. Přesněji instinkty, které jsou nastaveny při početí. S tímto faktem člověk jako jedinec mnoho neudělá. Většina lidí toto potlačuje a žije v dobrovolné iluzi toho, že mají nad svými rozhodnutími kontrolu. Je to proto, že každý jedinec je neustále řízen instinktem přežít, ten je však podporován pudem rozmnožovacím. Pro přírodu jako celek je důležité zachování rovnováhy i jednotlivých druhů. Od toho se odvíjí i preference mužů při posuzování atraktivity žen. Ano i tento jev je úzce spojen s instinktem zachování druhu.
Relativní plodnost muže je úměrná proporcím preferovaného typu žen. Ženy s výraznými ňadry a širšími boky jsou z evolučního hlediska plodnější než jejich ženy s opačnými proporcemi. Je to dáno tím, že široké boky znamenají širokou pánev umožňující snazší porod. Větší ňadra umožňují lepší a bezpečnější kojení. Člověk jako druh má oproti jiným druhům velmi plochý obličej, větší ňadra tedy omezují možnost udušení kojence při kojení. Muži, kteří preferují tento typ žen mají nižší relativní plodnost a proto jsou řízeni evolucí k tomu aby tíhli k plodnějším ženám. Vše je řízeno v zájmu zachování rovnováhy a genomu jedince.
Podklady pro toto tvrzení se dají v průběhu celé historie lidstva. Začneme v pravěku přitažlivé ženy té doby se blížili proporcemi slavné Věstonické Venuši:

Důvod je jednoduchý muž tehdejší doby jistě nebyl žádný "plemenný býk". Není se čemu divit - nekvalitní strava, život v jeskyni, žádná životospráva. Kdo se dožil 40 let byl stařec nad hrobem.
To se změnilo v době Antiky. Antické sochy se proporcemi Venuši nepřibližují:

To je zapříčiněno vzrůstající životní úrovní lidstva. Tento stav vydržel dlouhou dobu relativně stabilní. Drobné výkyvy nastaly v druhé polovině druhého tisíciletí, kdy se stávali populární korzety. Tyto "mučící nástroje" zeštíhlovali pas díky čemuž vynikli boky a prsa. Tento trend byl nejspíše reakcí na větší množství válek a případných morových epidemií. Vy kteří namítáte, že to byla pouze móda se zamyslete nad tím proč byla tak populární i přesto jak byla nepříjemná až nebezpečná...

V druhé polovině dvacátého století se na výsluní dlouho drželi magické míry 90-60-90. Je nutno podotknout, že největší vliv na to měla globalizace. Na druhou nutno podotknout, že se jedná o obecně přijímaný průměr. Krátce nikdo z toho není u vytržení, ale každý se rád podívá. Nemalou měrou se na tom jistě podílí i vzrůstající úroveň lékařské péče.

Záhada zmizelé ponožky

2008-12-19T14:55:00.015+01:00

Tento problém jistě zná každá vdaná žena a hlavně každý ženatý muž. Je ráno pospícháte do práce, do školy, na dovolenou. Šaháte do šuplíku pro prádlo, až doteď je všechno v naprostém pořádku. Jen do chvíle než začnete hledat ponožku. Zcela záměrně píši ponožku. Tu první najdete vždycky, ale najít druhou do páru se jeví jako nadlidský problém. Po několika minutách marného hledání se zoufalým výrazem v očích upřených na hodiny, neúprosně ukrajující čas, šaháte po jediném kompletním páru ponožek, který zbyl.Ano jsou to ty červené podkolenky s vyšitými soby. Jsou to přesně ty, po kterých jste tak "toužili", ovšem jen do té doby než se za babičkou zavřeli dveře. Ihned po té putují tyto ponožky na dno šuplíku.

Tento úvod by mohl být trochu zavádějící. Čtenář by si mohl myslet, že se tento článek bude týkat zákona schválnosti. Pravdou je, že se jedná o ponožky, zda naleznete i druhou do páru nezáleží na čase, který můžete obětovat hledání. Druhou nikdy nenajdete.
Tento problém není nijak nový, je znám již od dob vynálezu ponožek. Mnoho vědců se snažilo tuto záhadu vyřešit a jejich bádání přineslo několik teorií, vysvětlujících kam ponožka mizí. Tyto teorie je možné rozdělit do dvou skupin:

Živočišné teorie
Vesmírné teorie

Živočišné teorie
Tyto teorie vychází z předpokladu, že za ztráty ponožek je zodpovědný nějaký živý organismus. Nechvalně známým je například Ponožkožrout. Jedná se o tvora jehož jídelníček se skládá převážně z ponožek. Teorie o Ponožkožroutu je jistě lákavá, ovšem nevysvětluje proč se ztrácí vždy jen jedna ponožka.
Jiná teorie hovoří o tvoru známém pod jménem Zášupšák. Podle dostupných zdrojů se jedná o jistý druh skřítka, který z čiré zlomyslnosti škodí lidem. Jeho rozšíření nebylo nikdy prozkoumáno. Podle všeho však po celém světě existuje několik podruhů. V Německu je znám pod jménem "Saaschupschaak". V anglicky mluvících zemích se nazývá "Zachupchaker". Je dokonce znám poddruh pocházející z japonských ostrovů, tamní obyvatelé ho nazývají "Zašupi-to-doma-san". Podle dosavadních výzkumů se jedná o přímou linii pocházející z českých zemí.

Vesmírné teorie
Musím se přiznat, že je mi známa pouze jedna teorie. Tato teorie vychází z předpokladu soudržnosti páru ponožek. Kompletní pár ponožek má podle všeho velmi nízký téměř nulový potenciál. Se vzrůstající vzdáleností se energetický potenciál zvyšuje. To je způsobeno tím, že se
ponožky snaží dostat co nejbíže k sobě.

Z důvodu vysokého energetického potenciálu závislého na vzdálenosti jsou ponožky vyhledávány mimozemskými civilizacemi jako cenný zdroj energie. Zatím se nepodařilo zjistit jakým způsobem je energie získávána, avšak vědci tento problém stále zkoumají.

Pravda? Snad!
S problémem mizejících ponožek jsem se osobně setkal a tento problém mě velmi zaujal. Z toho důvodu jsem započal vlastní výzkum. Výsledky mých pozorování jsou velmi překvapivé. V průběhu pozorování jsem zjistil, že s každou zmizelou ponožkou se objeví nový hrnek. Z počátku vše vypadalo jako nešťastná náhoda. Po osmi měsících důkladného pozorování jsem objevil děsivou pravdu. S železnou pravidelností se v okamžiku zmizení ponožky objevil nový hrnek. Můžete tvrdit, že jeden nebo dva případy jsou pouze náhoda, a já s vámi budu souhlasit. Dvacet případů v průběhu osmi měsíců bych jako náhodu neoznačil.
Proces přeměny ponožky v hrnek mi prozatím zůstal utajen. Jako nejpravděpodobnější se mi jeví snaha mimozemských civilizací maskovat svoji záškodnickou činnost. Pokud je tento předpoklad správný, vypovídá o hlubokém přesvědčení mimozemšťanů o své nadřazenosti. Nejspíše předpokládají, že náš, pro ně podřadný druh, nepostřehne výměnu kus za kus. Na závěr chci jen upozornit na velmi podezřelý úkaz, který se mi podařilo zaznamenat. Podle všeho se jedná o maskovanou mimozemskou loď na lovu...

Počítačové viry

2008-10-16T18:38:00.022+02:00

Dnes se podíváme na to jak to vlastně je s počítačovými viry.

Velmi dobře (a nechvalně) známé jsou tyto typy škodlivého softwaru (tzv. malware):
malware = malý software, velkého by si jistě každý všiml :)

Definice jsou převzaty z WIKI

Trojský kůň:
Uživateli skrytá část programu nebo aplikace s funkcí, se kterou uživatel nesouhlasí. Může být samostatný program, který se tváří užitečně. Tato funkčnost slouží ale pouze jako maskování záškodnické činnosti, kterou v sobě trojský kůň ukrývá.

Zde se naskýtá otázka: "Proč zrovna kůň?". Kůň je přece zvíře, které se nejenom tváří užitečně, ale je velmi užitečné! Proč se neříká například Trojská kočka nebo Trojská rosnatka.
pozn. Pokud si jste jistí užitečností své kočky přečtěte si knihu Kampaň za opravdovou kočku od Terryho Pratcheta.

Virus
Program, který se dokáže sám šířit tím, tak že vytváří (někdy upravené) kopie sebe sama. Hlavním kritériem pro posouzení programu jako viru je fakt, že k šíření využívá jiné soubory – hostitele. Virus se mezi dvěma počítači může přenést jedině tím, že někdo přenese celého hostitele, např. nějaký uživatel (obvykle neúmyslně [tomu tak uvěřim]) přenese soubor na záznamovém médiu nebo ho pošle prostřednictvím počítačové sítě.

Viry velmi připomínají děti, ty se taky dokážou sami šířit a od určitého věku i sami reprodukovat. Žádný hostitel (rodič) není nadšený, když se jeho potomci začnou sami šířit či dokonce rozmnožovat. Abych však nekřivdil dětem musím přiznat, že název je odvozen od biologických virů (chřipka, rýma, lenost).

Spyware
Program, který využívá internetu k odesílání dat z počítače bez vědomí jeho uživatele.

Je zajímavé jak je společnost tolerantní k tak závážné gramatické chybě. Název spyware je odvozen od vlastního vzniku tohoto typu malware. Původně byl odvozen od slova spát. To proto, že první programy zjišťovali zda uživatel momentálně spí či ne. Ovšem s postupnou globalizací bylo nutno název upravit pro celosvětové použití a tehdy vznikla tato děsivá hrubka. Původní název zněl Už spí! software (značně nepraktické, ale výstižné), postupem času se název smrsknul na spíware a při přechodu na anglickou verzi někdo omylem napsal spyware. To je celý příběh spywaru, není co dodat.

Toto jsou ty známé viry, teď se vrhneme do neznámých vod virů, které jsou určeny pro pronikání firewallem. Tyto viry razí teorii, že nejlepší způsob jak zničit nepřítele je zničit ho zevnitř. Tyto viry živoří v neprozkoumaných hlubinách internetu, čili jediná jejich možnost jak se dostat do počítače je překonat firewall.
Hlubiné viry se dělí do těchto skupin:

Lososi
Kaskadéři
Lemmings
Hasiči

Lososi
Tento druh malware je poslední dobou velmi vzácný a napadá výhradně uživatele s vytáčeným spojením. To je proto, že v dnešní době rychlých připojení nemají lososi šanci překonat silný proud dat. Z tohoto důvodu jsou jejich šance na rozmnožování velmi omezené. Dalším problémem je velikost firewallu. V dřívějších dobách nebyl pro lososi problém firewall přeskočit, ovšem v dnešních dobách obrovských firewallů je pro ně nemožné je překonat. Hrozí zde ovšem obrovské nebezpečí, pokud pár lososů překoná firewall a uhnízdí se, je jisté, že zplodí potomky. A počet těchto potomků jde do tisíců. Proto v zájmu ochrany ohrožených druhů vypínejte občas firewall nebo alespoň nezakazujte aplikace, které se snaží firewall přeskočit. Asociace pro ochranu ohrožených virů vám děkuje.

Kaskadéři
Další ohrožený druh. Kaskadéři se velmi podobají Lososům, jejich nespornou výhodou oproti Lososům je, že překonají i připojení s vyšší rychlostí a výška firewallu je nijak neomezuje. Kaskadéři firewall prostě proletí. Pro představu se podívejte na tuto vědeckou simulaci funkce Kaskadéra. V poslední době se Kaskadéři dostávají do potíží kvůli ropné krizi. Jejich vozidla jsou totiž bez paliva jaksi nepohyblivé. Není však třeba zoufat, dostalo se mi zpráv, že elitní vědci z řad Kaskadérů vyvinuli metodu na získávání paliva z pečených Lososů. Co mi však vrtá hlavou je, kde berou pečené Lososy.

Zbývají už pouze dvě kategorie jedná se o Hasiče a Lemmings.

Hasiči a Lemmings
Ve skutečnosti se jedná o jeden symbiotický druh. Jeden bez druhého nemají šanci firewall překonat. Útok probíhá přibližně takto. Nejdříve dorazí jednotka Hasičů s cílem uhasit firewall. Tato fáte se případ od případu liší a závisí při ní na druhu použité hořlaviny a výkonnosti čerpadel Hasičských vozů. Jakmile je firewall uhašen stává se z něj obyčejná zeď a v tu chvíli přichází na scénu Lemmings. Lemmings vždy využívají jednu z těchto strategií:

Tunel - jedná se o případ kdy první z Lemmings, který dorazí ke zdi jednoduše začne kopat přímo skrz. Velmi jednoduchý a účinný postup. Pokud nenarazíte na díru uprostřed zdi...
Schody - tato metoda je vhodná pro přiblížení z větší dálky. Lemming začne v dostatečné vzdálenosti stavět schody a pokračuje dokud zeď nepřekoná. Je nutné mít v záloze dostatek deštníčků pro všechny výsadkáře. I zde jsou jistá rizika. Pokud začne stavět moc brzo schody končí ve zdi a celá práce přišla nazmar, jedině zapojit strategii Tunel. Dalším rizikem je nedostatek deštníčků - ti kdo jej nemají skončí v propadlišti dějin.
Šplhavec - velmi elegantní způsob jak překonat zeď. Lemming na ni jednoduše vyleze a na druhé straně straně seskočí na deštníčku dolů. Tato metoda je však nejpomalejší ze všech uvedených. To jí ovšem na elegantnosti neubírá.

Nové číselné soustavy

2008-10-14T18:56:00.007+02:00

Všichni jistě víte co to jsou číselné soustavy. Jistě znáte:
desítkovou - na té je založena matematika, dále máme
dvojkovou - díky ní fungují počítače, další je
šedesátková - určování času, šestnáctková - také se využívá v souvislosti s počítačovou technikou, nakonec přijde
osmičková - ta je trochu jako umění - každý ví, že existuje, ale nikdo (tak dobře já) neví k čemu je dobrá.

Tyto soustavy jsou poměrně dobře známé, avšak podle mého názoru jsou již nudné a fádní, každý je zná, denně je používáme a co z toho je? Jistě spousta užitečných údajů, ale jak já tvrdím žádná zábava. Proto jsem se to rozhodl změnit a vymyslel jsem dvě nové soustavy:

jedničkovou
nulovou

Na první pohled to může být šokující, ale která novinka nešokuje, že? Pojďme se nyní na tyto soustavy podívat trochu blíže.

Jedničková soustava
Jedničková soustava je založena na využívání pouze jediného symbolu. Uznávám, že to není čistě moje myšlenka. Velkým zdrojem inspirace pro mě byla vrchní v našem oblíbeném večerním klubu gentlemanů - Le Clubo da Muchachas (čteno s ch na konci a přízvukem na a). Kdyby tušila, že její účetní záznamy budou základem světoborné teorie, jistě by ke mě nebyla tak chladná... Ale to jsem odbočil, vraťme se k soustavě.

To, že veškeré hodnoty jsou zobrazovány pouze jednou entitou, tvoří soustavu velmi univerzální. Například trosečník na pustém ostrově nepotřebuje shánět tužku a papír až bude potřebovat zjistit přesný obvod ostrova, stačit mu bude menší rovná plocha a hrst semínek, zrnek písku, větviček, podle toho co bude po ruce. Veškeré počty budou velmi jednoduché. Chcete vědět kolik je 5×12? Stačí poskládat pět řad po dvanácti zrnkách (semínkách, ...) a provést součet všech použitých zrnek, voila výsledek je na světě.
Další výhodou je časová náročnost výpočtů. Nudítete se ? Nechte medvídka mývala mývalem a pusťte se do počítání.

Několik námětů na počítání:
10971÷3
98×97
653+9007×98735

Nulová soustava
Jedná se o velmi specifickou soustavu, která se pravděpodobně neuchytí, alespoň v současné době. Je založena na tom, že čísla se nijak neoznačují, tj. existují pouze v myšlené formě. To je ovšem velmi omezující, protože jen velmi malé procento obyvatel je schopno komunikovat přenosem myšlenek. Ovšem pro budoucí generace lidstva (latinský název zní Homo Sapiens Amigosis) je to báječný způsob. Jelikož v současné době není téměř nikdo kdo by tuto soustavu mohl využívat nebudu se o ní dále šířit.

To je pro dnešek vše. Příště se podíváme na počítačové viry.