Vemte schopného, dobře vycvičeného vojáka obdařeného železnou vůlí a umístěte ho za zoufalých okolností do zajateckého tábora spolu se stejně zoufalými uchvatiteli. Vězeň bude chtít uniknout za každou cenu. Věznitelé udělají všechno proto, aby neunikl.
Výsledkem jsou příběhy, které se zdají až moc šílené na to aby byly pravdou.
#5. Tři muži a švédská bedna
Zajetí:
Jeden z nejabsurdnějších a celkem nejstřelenějších pokusů o útěk známe díky britským pilotům Oliveru Philpotovi a Ericu Williamsovi, kteří skončili v nacistickém lágru společně s dalším britským vojákem Richardem Codnerem. Philpot a Williams byli sestřeleni během náletu, jak se tam dostal Codner není známo. Ačkoli podle toho co tvrdí je klidně možné, že se stal vězněm dobrovolně jenom proto, aby zjistil, zda se dokáže uniknout. Jak sám řekl: "Opravdu jsem si to užíval, když jsme utíkali. Myslím, že člověk opravdu žije, pouze když je pronásledován... Býval jsem rád pronásledován...".
Útěk
Nebyly to stáže, psi či snad ploty z ostnatého drátu. V zajateckém táboře Stalag Luft III byla největším problémem, kterému vězni čelili, hlína. Navrchu byla prašná a šedá, ale kousek pod povrchem se již nacházel žlutý písek. Jakákoliv žlutá zemina, která se objevila v táboře, znamenala, že někdo kope tunel. Tunely se kopaly vždycky, ale většina z nich byla objevena z důvodu času a množství zeminy nutných k prokopání tunelu z jedné z vězeňských budov.
Muselo existovat jiné řešení. Tito tři muži společně postavili opravdu velkou švédskou bednu, do které se stěží vešli. Poté přesvědčili dozorce a ostatní vězně, že nehorázně milují gymnastiku. Aby byli přesvědčiví, trénovali několik hodin každý den i navzdory tomu, že příděly, které dostávaly, rozhodně nebyly proteinové bomby.
Muži se střídali ve skrývání uvnitř bedny, spoluvězni pak bednu vynesli ven, vždy na stejné místo poblíž plotu. Zevnitř kopáč shrnul vrchní vrstvu šedé hlíny do krabice. Namísto lopat používali misky. Aby na sebe neupozornili dírou, přikrývali jí vždy deskou, kterou zasypali šedou hlínou z krabice. Stráže přes ni přecházeli a ničeho si nevšimly.
Žlutá hlína pak byla přinášena spolu s kopáčem dovnitř vězení, kde jí vězni nastrkali, kam se dalo - do záhonů, na střechy a do záchodů. Hluk kopání, který měly zachytit mikrofony umístěné podél plotu, byl mylně považován za hluk způsobený gymnasty křepčícími na dvoře.
Téměř po čtyřech měsících byl tunel hotov. Pak se všichni tři dostali tunelem na svobodu, kde si obstarali falešné identity a pak cestovali napříč Evropou, až se nakonec přes Švédsko dostali do Británie. Co se týče švédské bedny a ostatních vězňů jsme si celkem jistí, že je netrápilo svědomí kvůli tomu, že je tam nechali hnít.
#4. Airey Neave: Mistr odfláknutého převleku
Zajetí
Airey Neave byl britský voják, který byl zraněn a zajat Němci během druhé světové války. Jeho koníčkem se okamžitě stalo utíkání ze zajetí. Z jeho druhého lágru Stalag XX-A, unikl spolu s kamarádem a skoro se dostali do až do Ruskem ovládané části Polska, kde je však dopadlo Gestapo, známé spíše jako největší šmejdi téhle války. Za své prohřešky byl Neave poslán tam kam posílali všechny problematické vězně - Oflag IV-C, hrad Colditz. Tohle místo bylo tak hustý, že mělo vlastní TV pořad, filmy, deskovou a dokonce i počítačovou hru. Jo a taky nějaké knihy.
Útěk
Hermann Göring, druhý největší magor v Německu, roku 1940 prohlásil, že z Colditz se nedá uniknout. Několik vězňů, včetně Neava, mu však předvedlo za použití nehorázně šílených metod, že se mýlí.
Jeden vězeň se nechal zašít do matrace, aby byl propašován ven. Další dva postavili kluzák z nakradeného dřeva. Tunely byly také populární, ale všechny tyto pokusy skončili neúspěchem.
Neave však přišel s mnohem chytřejším a nenápadnějším způsobem jak utéct. Vyhandloval polskou uniformu a přebarvil jí tak aby vypadala jako německá. A pak prostě odešel hlavní branou. Bohužel světlo reflektorů reagovalo s barvou a on díky tomu zeleně zářil.
Neúspěch ho však neodradil. Stejný plán zkusil o pět měsíců později, tentokrát však použil karton, plátno a barvu aby vyrobil mnohem dokonalejší verzi německé uniformy. Spolu s dalším vězněm Anthony Luteynem, který měl vlastní uniformu, pak už jen očekávali vhodnou příležitost.
Ta přišla v podobě přehlídky všech vězňů. Oba proklouzli pod pódiem do chodby, která ústila do strážní budky. Před vstupem do strážnice sundali britské uniformy, pod kterými měli falešné německé, pod kterými měli civilní oblečení. Poté vstoupili do strážní budky a předstírali, že tam patří. Nikdo si jich nevšimnul.
Tak jak měli naplánováno, na chvíli zastavili před branou vedoucí z vězení. Prohodili pár poznámek v němčině a dokonce si navlékli i rukavice, před tím než klidně odešli. Stráže byly úplně oklamány, mysleli si, že Neave a Luteyn jsou důstojníci, kteří se dostavili na přehlídku. Poté co přešli dvůr a příkop, zahrabali jejich "německé" uniformy a stali se dvěma Dánskými dělníky. Měli falešné doklady opravňující je k cestě z Lipska do Ulmu. Později se dostali až do Švýcarska.
Neaves po návratu do Británie pracoval na posílení cest, které by umožnili dalším vězňům uniknout. Později se stal členem Mezinárodního soudního tribunálu v Norimberku.
#3. Douglas Bader: Nejoblíbenější zajatec nacistů
Zajetí
Nad francouzským pobřežím letka stíhačů RAF, spolu s Baderem, spatřila několik německých letadel ve formaci. Bader se pokusil vypořádat se s nimi na vlastní pěst, několikrát se jen těsně vyhnul srážce. Jeho taktika ho však oddělila od zbytku jeho letky, což mělo za následek jeho sestřelení. Krátce poté ho němci zajali a byli velmi překvapení, když zjistili, že nemá nohy. Přišel o ně ještě před válkou, když předváděl kaskadérský kousek v letadle. Nebyl to jeho chyba, jeho kamarádi ho vyhecovali.
Útěk
Němci se k němu chovali velmi slušně, protože to byla kuriozita. Uplynulo jenom několik málo hodin a už ho přemlouvali, aby si vyzkoušel letadlo BF 109, avšak když je požádal zda by se mohl proletět slušně ho odmítli. Když se němci dozvěděli, že přišel o obě umělé nohy při nouzovém přistání, prohledali vrak letadla a jednu protézu našli, opravili a vrátili ji Baderovi. Dokonce se spojili s Brity a dovolili jim aby mu shodili z letadla náhradní protézu. Britové mu nohu shodili a využili dočasného příměří pro dokončení bombardování.
Když měl Bader obě protézy zpět, začal pracovat na tom, aby se stal osinou v zadku němců. Zatímco se uzdravoval v táborové nemocnici, pomocí deky vylezl oknem a ušel 100 mil směrem k pobřeží, než byl znovu zajat, což ho ovšem neodradilo. Bader se pokusil utéct tolikrát, že mu němci vyhrožovali zabavením protéz.
Měli mu ty protézy vzít. Po příjemné večeři s vězniteli, Bader a několik dalších vězňů znovu uteklo. A mohlo se jim to podařit, nebýt Baderovi ohromné popularity. Důstojník Luftwaffe, zřejmě fanda, vešel do Badrovy cely, nejspíše pro autogram. Zjistil, že cela je prázdná a spustil poplach. Po třech dnech byl Bader a jeho banda znovu chyceni.
Ani to ho nezastrašilo. Dokonce i poté co byl umístěn do mnohem přísnějšího vězení, pokračoval ve vzdorování Němcům. Účastnil se mnoha pokusů o útěk ostatních vězňů a úspěšně otravoval důstojníkům život. Nakonec to byli Američané, kdo překazili jeho další pokus o útěk - osvobodili totiž toto vězení.
#2. Henri Giraud je trpělivý muž
Zajetí
Henri Giraud byl 63 letý francouzský generál, který bojoval v obou světových válkách. Po zastavení postupu němců v Nizozemsku Giraud pokračoval do Arden, ale byl zajat. Byl uvězněn na hradě Königstein, pevnosti, která během 800 let své existence nebyla nikdy dobyta. V obou válkách byla využívána jako vězení pro důstojníky a jiné vlivné vězně. Pevnost měla stálou vojenskou osádku, byla neustále vybavována nejnovějšími výdobytky vojenské techniky a navíc ještě stojí na vysoké hoře.
Útěk
Nacisté však netušili, s kým mají tu čest. Během první světové války byl Giraud zraněn a zajat němci v Africe. Během dvou měsíců uprchnul a dostal se zpět do Francie. Příprava důmyslného plánu zabrala Giraudovi dva roky. Nejprve se zaměřil na tu část útěku, na kterou většina ostatních zapomíná - co bude dělat, až bude venku z vězení. Vězení bylo přímo v Německu a on neuměl německy. Proto přesvědčil své věznitele, aby ho začali učit němčinu.
Poté potřeboval spolupracovat s někým venku, mimo vězení. Jeho dopisy manželce byly kontrolovány cenzory, přesto se mu podařilo systém šifer a kódů, díky nimž mohl posílat tajné zprávy ven z vězení. Dále se nazpamět naučil mapu okolí pevnosti.
Nyní to už byla jen záležitost 50 metrového skoku z hradní zdi, to činilo útěk nemožný po celých osm století. Spolu s kamarádem se jim podařilo sehnat nějaké provázky. Smotávali je dohromady tak dlouho, až měli 50 metrů dlouhé lano. Trvalo jim to téměř rok. Úplně nakonec si obstaral tyrolský klobouk.
S nashromážděnými zásobami, pak utekl přes 50 metrovou zeď uprostřed dne (stráže hlídali pouze v noci). Když se dostal na zem oholil si knír, převléknul se a nasdil falešné brýle, díky tomu byla jeho fotka, kterou Němci měli, k ničemu.
S němčinou, kterou se naučil od stráží, a správným kloboukem, splynul s německy mluvící, klobouk nosící populací, až se nakonec dostal na přátelské území.
#1. James Nicholas "Nick" Rowe přežil Viet Cong, hipíci
Zajetí
Nick Rowe byl legendární zelený baret, který přišel s armádním kurzem přežití SERE, který zahrnuje přežití, skrývání, odolnost a útěk v případě zajetí. Během války, Rowe a jeho tým padl do léčky a po těžkém boji byli zajati Viet Congem. Rowe a jeho spolubojovníci byli poté rozděleni, odvedeni do tábora kde je strčili do dřevených klecí menších než je vaše skříň. Po příštích pět let zakoušeli mučení, nemoci, podvýživu, ponížení a nepřetržitou hrozbu smrtí.
Útěk
Kromě toho, že byl Rowe na jednom z nejhorších míst, které si dokážete představit, měl jiný problém. Byl totiž zpravodajský důstojník, což znamenalo, že znal důležité údaje, jako počty a pozice Amerických vojáků. Rowe moudře tvrdil, že je obyčejný mechanik, který ví o válce kulový. Jeho mučením si Viet Cong ověřil jeho tvrzení. Když se jim nepodařilo Rowea zlomit, dali mu k vyřešení technický problém, který vyřešil.
V tu chvíli byl v klidu, do té doby než se banda hipíků rozhodla zachránit svět návštěvou Severního Vietnamu. Aktivisté byli na cestě do zajateckých táborů, aby mohli Američanům podat zprávu o tom jak se Vietnam stará o vězně. Předali seznam vězňů, které chtěli vidět a Rowe byl na něm. Kdo ví, proč ten seznam obsahoval také fakt, že Nick je částí speciálních jednotek a zároveň zpravodajcem.
Viet Cong byl mírně řečeno nakrknutej. Veškeré informace, které Rowe měl, byli k ničemu, protože byli zastaralé. A on jim je stejně nechtěl říct! Za trest ho vrazili nahého do bažiny, kde ho nepřetržitě ožírali moskyti. Jeho pokusy o útěk mu rozhodně nevylepšili reputaci. Jednou, když už skoro unikl, se vrátil, poté co Viet Cong prohlásil, že zabije jednoho z jeho kamarádů.
Nakonec jeho věznitelé ustanovili datum jeho popravy. Dál od tábora, na místě kde měla být poprava vykonána, prolétala letka Amerických vrtulníků. Nick využil vyrušení a uzemnil ozbrojené stráže, kopem z otočky (nejspíš) a utíkal na blízkou mýtinu, kde si ho všimnul jeden z pilotů a zachránil ho. Pak odešel do zasloužené výslužby, tedy odešel by, kdyby to nebyl plukovník James Nicholas Rowe. Tenhle zelený baret zůstal v armádě a cvičil ostatní v tom jak přežít zajetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat